Honza Przybyla na Blog.cz

Ahoj,

tak snad asi poprvé zde uvádím něco z vlastních zážitků. Něco co se skutečně týká mého života. Možná právě z těchto střípků se jednou povede mě nebo někomu poskládat příběh.

Připomenu, že to tu píšu na přání oné dotýčné osoby.

Tento víkend jsem zažil něco nového. S Honzíkem, o kterém nyní můžu říct, že ho miluju jsem strávil víkend u něj doma. Dělali jsme vše. Vařili, uklízeli, koukali na filmy a tak dále. Za jeden víkend, jsem si dokázal znovu vybavit své sny a přání, které bych v životě chtěl. Každý je máme, občas se jich na krátko vzdáváme, ale když se Vám vyskytne naděje, že se Vaše sny mohou brzy splnit, nebo se alespoň začnou plnit, dostanete do břicha takové motýlky a před očima se Vám budou blýskat hvězdičky jako z pohádky na dobrou noc.

Skutečně je mým snem žít s klukem, se kterým budu moct trávit chvíle hezké i smutné. Trávit s ním skutečně každý den a ne jen dle nějakého harmonogramu. Přemýšlet co uvařit na oběd, a co zítra. Na co se dívat večer v televizi a co podniknout o víkendu. Plánovat společnou dovolenou a společně si vybavovat svůj domov.

Právě takové sny se ve mě opět probudili a Honzík mi dokázal, že s ním se tyto sny dají splnit.

Děkuji. :)

Vážení čtenáři,

předem bych Vám chtěl poděkovat za Vaší přízeň. Mám pro Vás novinku, na kterou já a možná i Vy už dlouho čekáte. Má tvorba se konečně dočká tištěné podoby. A to už letos v dubnu.

Zřejmě jste zaznamenali mou delší absenci zde na blogu. Důvod je jasný, připravoval jsem a ještě stále dokončuji nový příběh. Nebude na bázi jako je Stonava, nebo nedokončený Molotov. Bude to něco jiného, na jiném principu, propracovanější a délší. Tak aby to mohlo vyjít v knize. Tudíž to co bude v knize, tady na blogu nenajdete.

Nyní něco o knize.

Cena se zatím řeší, snažíme se s nakladatelem snížit cenu co nejvíce, tudíž oželíme barevnou ilustraci a šitou vazbu v deskách. Tím by prodejní cena knihy neměla překročit sto korun.

Předtisk knihy, tedy testovací vzorky budou vytištěny v dubnu, následně bude probíhat korekce a doladěná verze se bude tisknout v červnu, tak aby o prázdninách mohla býti v prodeji.

Těším se.

Malá ukázka pro Vás. Jedná se o výtřižek z děje.

Procházím kolem sikorova mostu, najednou mě zastaví dvě starší dámy, které se mě taží, zda-li mám čas. Sundávám si tedy sluchátka, abych si mohl vyslechnout o co jim jde, původně jsem si myslel, že se potřebují zeptat na cestu, abych je mohl navést, což dělám rád, vždy si tím jakoby procvičím mozek, jak si představuji tu cestu, kterou jim popisuji. Jenže tyto dámy, se mě neptali na cestu. Začali povídat něco o vodní krizi, znečištěném ovzduší, o tom, že bůh si to tak nepřál. V momentě, kdy vyslovili slovo bůh a ježíš, přerušil jsem jejich nacvičený projev, a slušně se rozloučil, než jsme si stačil nasadit sluchátka zastavil mě společensky oblečený mladý muž s černými složkami v ruce, který se mě na rovinu zeptal, jakého mám operátora. Další ze záseku v mé jízdě v protisměru. Tyto záseky, kdy mě zastavují jehovisté nebo nějací obchodní dealeři prostě nemám rád. Na složce jsem uviděl logo jednoho z našich operátorů, abych se tohoto chlápka rychle zbavil, odpověděl jsem tedy jméno jiného operátora. Mladý a pohotový muž si jen rychle prohodil desky, otevřel je, a zeptal se mě kolik provolám. Na toto jsem už neměl co říci, tak jsem řekl, že málo, že ročně si dobíjím tak kolem pětistovky, protože telefon k životu nepotřebuji. Pochopitelně to nebyla pravda, ale nějak jsem se ho zbavit musel. Mladý muž se na mě podíval jako na někoho, kdo žije na podpoře nebo na někoho kdo je ještě sto let za opicemi. Nacož jsme se na něj usmál, nasadil sluchátka, kde zrovna drtila půdu pod nohama Evanescence, a kráčel dál směrem k Masarykovému náměstí. Vždy když jsem na něj přišel, když jsem se postavil přesně doprostřed, tedy kousek od fontány, která ze země z ničehonic vytříštila lavinu vody, jsem se podíval na kostel a celým tělem jsem se otáčel a sledoval jak svět se točí kolem mě. Taková další chvilková terapie pro mou duši

Tak co na to říkate?

Chceš i ty se stát reportérem a podílet se tak na obsahu našeho magazínu? Máš nám co nabídnout z širokého spektra oborů? Zajímáš se o hudbu, film, literaturu, životní styl, zdraví nebo cokoliv jiného o čem bys dokázal napsat?

Tak neváhej a přidej se k nám. U nás máš volnou ruku. Napiš článek, o čemkoliv se ti chce, zašli nám to a my jej vydáme.

Nejdříve však vyplň tento dotazník: VŠEOBECNÝ DOTAZNÍK (.docx)

A vyplněný nám jej zašli na tento mail: redakce@kl2.cz

Upozorňujeme, že naší reportéři nejsou finančně ohodnoceni. Psaní článků pro náš magazín je zcela dobrovolné, není vázáné smlouvou a tudíž bez nároku na honorář. Magazín BE QUEER je neziskový.

Nejlepší reportéři však budou ohodnoceni několikrát ročně, a to formou dárků, poukázek a slev u našich partnerů.

Napsané články zasílejte na mail: editor@kl2.cz

Jako předmět mailu uveďte jméno autora článku.

V příloze zašlete článek napsaný v MS Office Word a obrázky nebo fotografie.

Do textu mailu uveďte poznámky, například datum, kdy chcete článek vydat a podobně.

Veškeré dotazy Vám odpoví šéfredaktor na mailu: przybyla@kl2.cz

mail: przybyla@kl2.cz

kl2-nick: hoon

Dny utíkali jako na trhacím kalendáři, Honza se pomalu dostával opět do své kůže, zpět do dobré nálady. Není divu, že mu to trvalo tak dlouho, vždyť málokdo zažije za tak krátkou dobu tolik nových poznání jako Honza. Dny, které trávil v práci utíkali dobře, naopak dny, kdy měl Honza volno jakoby se zastavil čas. V hotelu se nudil, ven se mu nechtělo, neměl tam co dělat. Stesk po domově a po Adamovi sice pomalu opadával, ale stále by se rád vrátil.

Jednoho večera Honza dorazil do hotelové haly, kde na něj čekala Eva. Ten večer měli spolu v plánu někam vyrazit. Jelikož Markéta měla noční, nemohla jít s nimi. Honza s Evou tedy odjeli do nejbližšího velkého města. Tam rychle zapadli do jednoho klubu. Bavili se dobře, a bylo to na nich znát. Oba stejní ranaři se dnes večer chtěli odvázat, nevnnímali své okolí, jako by byli jen oni dva. Schýlovalo se k půlnoci, když Eva s Honzou si jentak seděli na baru a odpočívali. Měli důvod, protože předchozí dvě hodiny se bavili naplno, což je celkem dost zmohlo.

Eva si nemohla nevšimnout jak se jeden z barmanů stále kouká po Honzovi, ten si toho však nevšiml. Když to Eva Honzovi naznačila, celý zrudl a znervozněl. Honzovi se v tu chvíli honila spousta myšlenek. Nevěděl sám co chce.

V tu pravou chvíli na Honzu promluvil onen barman. Když se jej pouze zeptal, jestli si dá něco k pití, Honza myšlenkama někde jinde a nervózní pohotově odpověděl: "Nejraději bych si dal Tebe."

Na to barman zareagoval, že musí Honza ještě počkat.

Eva nemohla vyjít z údivu a začala se smát. Honzovi pomalu docházelo, co vlastně řekl. Možná z něj promluvi duch myšlenek pod vlivem alkoholu.

Postupem času se Honza s barmanem seznámil. Barman se jmenoval Filip, byl sice o dost starší než Honza, ale i přesto mezi nima jakoby přeskočila jiskra.

Zábava pokračovala v dobré náladě až do ranní hodin, kdy Eva zcela unavená a zničená přemlouvala Honzu, aby s ní jel už na hotel.

Tak se tedy Honza s Filipem rozloučil s tím, že se již brzy opět uvidí, a že se domluví. Vyměnili si ještě navzájem telefonní čísla.

Když už Honza usínal, přišla mu ještě SMS. S nadšením skočil po telefonu doufajíc, že píše Filip. V hlavě měl stále jen jej. "AHOJ ZLATO, OMLOUVAM SE, ZE JSEM SE DLOUHO NEOZVAL. JSEM V JEDNOM KOLE, TO TY JISTE TAKY. O VIKENDU BUDU MIT VOLNO, TAK URCITE ZA TEBOU DORAZIM, JSEM DOMLUVENY I S OLINEM A TAMAROU A PRIJEDEME VSICHNI SPOLU. MOC SE TESIM. MILUJI TE A POSILAM PUSU. ZITRA ZAVOLAM. PA. TVUJ ADAM."

Když si Honza tuto SMS přečetl, jako by v něm ztuhla krev, slzy měl už na krajíčku a brzy se dal do pláče. S pláčem a smíšenými myšlenkami Honza usl.

Krátký klip o filmu Kolja. Použity záběry z filmu Kolja a Tatínek.

Film Kolja byl natočen v roce 1996 a byl oceněn šesti českými lvy a zahraniční cenou Oscar a Zlatý glóbus.

Hudba: Ondřej Soukup

Zpracoval: Honza Przybyla

Stále na něj myslel, noc co noc. Vždy když usínal, koukal na jeho fotku. Nemohl na něj nemyslet, když jej miloval. Adam se občas ozval, občas napsat, občas zavolal. Honzu však stesk po Adamově objetí zúžoval více a více. V pracovním kolektivu byl velice oblíbený, svou orientací se netajil, byl dost otevřený a kolektiv si toho cenil.

Recepční Eva, mladá a velice přátelsky milá slečna, která to také v životě nemá jednoduché. Pět let žila s přítelem, který ji akorát zadlužil a dostal do několika problémů, ublížil jí jak mohl. Dnes je svobodná a nezadaná, ikdyž je to ranařka, stále jí bolí jizvy na srdci. Právě Eva se stala Honzvou vlídnou duší pro onen pláč na rameni. Když Eva měla na recepci noční, tak Honza seděl s ní a povídali si klidně i celou noc. Probrali úplně vše, dokázali se bavit o něčem i o ničem, a stále je to bavilo. Za jednu noc dokázali společně vykouřit i krabičku cigaret denně.

To vše Honzu uklidňovalo, avšak ne natolik, aby byl klidný a stesk uslabil. Jen zřídka se stalo, aby Honza usínal s úsměvěm a bez stesku po Adamovi.

Brzy Honza začal po nocích na recepci vysedávát i s další recepční, a to s Markétou. Byla to právě ta recepční, se kterou se Honza setakl po svém příjezdu jako první.

Léto v plném proudu přinášelo horké dny a teplé noci, den byl dlouhý, noc krátká a to vše přimělo k tomu, aby Honza, Eva i Markéta společně po večerech vysedávali na letní terase v hospodě při pivě. I tam dokázali probrat kde co, dost se bavili, nasmáli se. Honza se na hotelu cítil dobře, a stek začínal uslabovat. Tak nějak to začalo doznívat.

Byl to pomalu měsíc, co Honza pracuje a žije na hotelu. Adam stále jen sliboval, že při volném víkendu za Honzou přijede. Marně Honza doufal, a právě tato zklamání z Adamových nesplněných slibů dodával Honzovi na špatné a pochmurné náladě. Ještě, že Honza má na blízku stále Evu a Markétu, dvě slečny, které jej drží.

Byl deštivý den, a na recepci hotelu se objevil celý promáčený. Stál tam a civěl na recepci, kde nikdo nebyl. Po okamžiku se objevila mladá, slušně oblečená a vysmátá recepčni. Honza se představil, Markéta, jak se recepční jmenoval, ihned věděla o koho se jedná. Věděla, že je to nový číšník, tudíž jej ubytovala na personálním pokoji, aby se převlékl do suchého oblečení. Zavolala paní provozní, ta mu vzkázala, že se má poté nahlásit u ní v kanceláři.

"Doufám, že se Ti tady s námi bude líbit" usmála se Markéta.

"Taky doufám." s povzdechem odpověděl Honza.

Honza se na pokoji převlékl, vybalil si věci, posadil se na postel a smutně se zamyslel. Začalo se mu před očima zobrazovat poslední chvíle. To smutné a dojemné loučení, které však muselo přijít, oba to věděli, nic proti tomu nemohli udělat.

Po chvíli přemýšlení se Honza vzpamatoval a vyrazil za provozní do kanceláře.

Ta jej po hotelu provedla, hotel to byl pěkný, mdoerní a čistý. Představila jej celému personálu, Honza se hned zkamarádil, nic jiného mu také nezbývalo. Vypadalo to na dobrý pracovní kolektiv, tak snad se tu Honzovi bude líbit.

Každý večer přece jen usínal s pláčem, nemohl se smířit s tím, že Adam teď dlouho neuvidí, neuvěřitelně moc se mu po něm stýskalo. Adam občas napsal SMS, že mu je taky smutno, a že se těší až se uvidí. Avšak Honzu tyto SMSky moc neuklidnili, spíše naopak jej více a více deptali.
Těžké pracovní dny pomáhali Honzovi odvést od myšlenek na Adama, a jedině tak se dokázal odreagovat, avšak tmavé a osamocené noci Honza celé protruchlil. SMSek od Adama každým dnem ubývalo. Honza cítil, že se mezi nimi vytrácí láska. Toho, čeho se nejvíce obával se nyní začalo naplňovat. Došlo na to, na co došlo i ve vztahu s Davidem. To neuvěřitelné odpoutání, dálka a bezmoc jeden druhého obejmout a políbit vztah ničí, a z tak krásného vztahu se stává letní láska se smutným a dojemným koncem.

Honza se na hotelu rychle zabydlel, své kolegy měl rád a oni jej. Často si tak vysedávali u piva nebo u kávy, avšak nenašel zatím nikoho, komu by se mohl svěřit, nebo snad i poplakat na rameno.

Všechno chce svůj čas, to Honza věděl nejlépe.

- Jinak napadlo mě, že tento příběh bude volně navazující na STONAVU. Co vy na to? -

Ahoj milí čtenáři,

předem se Vám omlouvám za neaktivnost tohoto blogu, tak nějak na mě přišla "tvůrčí krize". Jenom bych Vás touto formou chtěl pozvat k ostrému startu nového magazínu BE QUEER, který je 15. listopadu 2011.

Naleznete jej na www.bequeer.kl2.cz a také na facebooku: http://www.facebook.com/pages/BE-QUEER/133124303456504

Co na Vás čeká? Při nejmenším plno článků z queer světa, plno rozhovorů, fotgrafií a také spousta zábavy.

Jako malou upoutávku Vám nabízíme, že jako první článek se dočtete, proč je výhodne zaměstnávat gaye, nebo také co znamená pro podnik být "gay friendly". Dále Vás pozveme na jedinečnou akci v Ostravě, a to Sněhovou párty ve Fiestě, která proběhne v prosinci. Také na Vás čekají trailery nejnovějších gay filmů, ale také stručný přehled a recenze starších filmů. Nahlédneme do světa hudby, co na nás čeká. Poradíme co koupit svým nejlbížším pod stromeček, a jaké si vzít předsevzetí do nového roku. Těšit se zkrátka můžete na široké spektrum článků, kde si každý najde to své. Protože nejsme obyčejný magazín, jsme BE QUEER. Již 15. listopadu.

Ahoj,

tak je to tady. Sbírka povídek "STONAVA" je patnáctou kapitolou definitivně ukončena. Mohli jste sledovat patnáctidenní story o Honzovi, který se přistěhoval do nové vesnice a postupně se seznamoval s novými přáteli, mezi kterými si našel i svou lásku. Během poznávání se však potýkal i s řadou problémů.

Tuto queer story nyní nahrazuje nová story, a to "HOTEL MOLOTOV". Nyní je hlavním hrdinou Jakub, čili Kuba, který hned v úvodu nastoupí jako číšník v restaurace v hotelu. Příběh bude popisovat dění v hotelu, vztahy mezi zaměstnanci, hosty a podobně. Stejně jako ve STONAVĚ, nebude chybět láska, napětí zábava.

První kapitola již brzy.....